Jeskynní jezero uvnitř kopce Hrazený

Takovým skřítkům se říkalo „permoníci“ nebo „permoni“. Vdově řekl: „Když budeš trpělivá a ještě chvilku počkáš, až začnou zvonit z kostela sv. Václava ve Šluknově, otevře se ti skála se svými poklady. Ale dej si pozor, aby tě tato nádhera neoslepila“. Jakmile to dořekl, zmizel. Byla Květná neděle, kdy se v kostele zpívají pašije. Ani se matka s dcerou nevzpamatovala z tohoto nenadálého setkání, když se ze Šluknova ozvalo vyzvánění. Vdova pohlédla na skálu, která se před jejími zraky začala otevírat. Obě vstoupily dovnitř. Po bílém schodišti sestupovaly stále hlouběji a hlouběji do nitra skály, až se dostaly k průzračnému jezeru, které se nalézalo uprostřed velké jeskyně. Na vodě plula majestátně nádherná stříbrná labuť. Stěny jeskyně byly posety perlami a drahokamy a ze země vyšlehovaly modravé plaménky. Tento úkaz v oné době znamenal, že by se měly obě mít na pozoru. Najednou zaslechly tajemný hlas, který jim řekl, aby si vzaly pro sebe z toho ohromného bohatství tolik, kolik budou potřebovat, aby již neměly takovou bídu jako dosud. Vdova posadila svou dcerku na jednu z lesknoucích se skal a počala chvatně do zástěny sbírat drahé kameny, stříbrné hrudky a perly. Když měla plnou zástěru, všimla si, že dítě má pod sebou deku. Proto dcerku posadila vedle, z deky si svázala uzel a do něj pak dávala vše, na co přišla. Byla tak zaujatá svým sběrem, že na dítě zapomněla, popadla ranec a utíkala ze skály ven. Jen vyšla ze skály na denní světlo, zmizelo schodiště a skála se ní zavřela a splynula s okolím, takže po nějakém schodu do skály nezbylo ani památky. S radostí se probírala vším tím bohatstvím, které si v ranci přinesla.A tu si najednou uvědomila, že dcerku Terezku nechala uvnitř skály. Tu se dala do usedavého pláče. Marně však svou dcerku volala, marně hledala vchod do skály. A tu ji čekalo další překvapení. Všechno stříbro, perly a drahé kameny se proměnily v obyčejné kameny. Nešťastná vdova plačíc zůstala u skály prý tak dlouho, až se sama proměnila v šedou skálu. Terezka se prý proměnila ve stříbrnou labuť a od té doby na podzemním jezírku plavou dvě stříbrné labutě.Tuto pověst při černých hodinkách od pradávna vyprávěli rodiče svým dětem, aby jim ukázali, že kdo podlehne kouzlu stříbrňáků a bude se snažit jich hromadit stále více a více, daleko více něž sám se svou rodinou potřebuje, bývá často proto potrestán právě na tom nejdražším,co má, totiž na svých dětech, které vedeny špatným příkladem rodičů začnou mamonit, shromažďovat majetek a lakotit i na nich samých a místo klidného stáří jim připraví peklo na zemi.