Krajinná pestrost Šluknovského výběžku je dána především tím, že se zde stýkají tři horopisné celky odlišného geologického vývoje: Šluknovská pahorkatina, tvořící větší část výběžku, na jihu ohraničená tzv. lužickou poruchou. Ta probíhá přes Brtníky, Vlčí Horu, Rybniště a jižně od Dolního Podluží. Děčínská vrchovina, přesněji její severovýchodní cíp, na Z a JZ od Krásné Lípy. Bývá označována jako České Švýcarsko. Lužické hory, které tvoří mohutnou hradbu ohraničující Šluknovský výběžek na JV. Šluknovská pahorkatina je mírně zvlněná krajina s pestře se střídajícími lesy, zemědělskou půdou i lidskými sídlišti.
Geologický podklad většiny krajiny tvoří žuly a grandiority. Jednotlivé vrcholy v této oblasti zřídka dosahují výšky okolo 600 m n. m., např. Hrazený u Starého Hraběcí (608 m), Partyzánský vrch s čedičovým velkolomem u Císařského (543 m), Tanečnice u Mikulášovic (596 m), Vlčí hora u stejnojmenné osady (581 m), Dymník u Rumburka (516 m). Na posledních třech byly zhruba před 100 lety vybudovány rozhledny, které skýtají jedinečný rozhled. Kromě žulové Tanečnice jsou ostatní vrcholy tvořeny čedičem. (Častý je pozoruhodný sloupkovitý rozpad čediče.)
Oblast Děčínské vrchoviny zasahující do jihozápadní části Šluknovského výběžku nevyniká vysokými vrcholy. Její charakter je spíše určován hluboce zaříznutými kaňonovitými údolími vodních toků mezi strmými pískovcovými skalami. Takové je např. údolí říčky Křinice západně od Kyjova, údolí Vlčího a Brtnického potoka jižně a jihozápadně od Brtníků či údolí Doubického potoka, kterým vede zajímavá silnice. Turisticky atraktivní jsou skalní partie Na Tokání jihozápadně od Doubice.Skutečně horským dojmem působí Lužické hory. Motoristé směřující z vnitrozemí do Šluknovského výběžku je přejíždějí sedlem pod Stožcem.
Silnice zde vystupuje až do nadmořské výšky 602 m. Ale i železniční trať musí ve stanici Jedlová překonat výšku 542 m. Nižší partie Lužických hor jsou tvořeny pískovcem, vrcholy jsou většinou znělcové, méně často čedičové. Nejvyšší z nich je hraniční hora Luž (793 m), takřka z celého výběžku je vidět Jedlovou (774 m) s nedávno obnovenou rozhlednou, která je nejvyšší horou okresu Děčín. V její blízkosti jsou na skalnatém vrchu zříceniny hradu Tolštejna v nadmořské výšce 667 m (tedy značně výše než např. Bezděz). Šluknovský výběžek má i své geologické pozoruhodnosti. Patří k nim zejména výskyty jurských vápenců podél lužické poruchy, jediné v Čechách. Největší z nich je v přírodní rezervaci Vápenka u Doubice. Výskyty rud umožňovaly od středověku jejich těžbu. U Jiřetína byly zpřístupněny štoly starých dolů na stříbro, v Jiřetíně otevřeno muzeum zdejšího hornictví a v nedalekém údolí Milířky zřízena naučná hornická stezka, vedoucí po stopáchstředověké hornické činnosti. O geologické stavbě krajiny okolo Vlčí hory se můžeme poučit na zcela unikátní geologické mapě, kterou vytvořil v letech 1931 až 1935 na zahradě svého domu v osadě Zahrady geolog - amatér Rudolf Kögler. Vymodeloval nejprve přesně reliéf terénu okolní krajiny, jeho povrch pak souvisle pokryl vzorky hornin, které tu kterou část terénu v přírodě tvoří. Za pomoci své manželky horniny nanosil v batohu nebo navozil v žebřiňáčku.
