Z minulosti

O Velkém Šenově, jako manském sídle s povinnostmi k berkovskému hradu Honštejnu , se dovídáme poprvé z písemné zprávy pocházející z roku 1404. V tomto roce zde byl manem jistý Dobruš či Dobříš z Horní Lužice.Odtud pocházel i další držitel Šenova, Althannos z Gusk (po r.1427).

Sídlem honštejnských manů v Šenově byla pravděpodobně tvrz stojící na místě domu čp.133. Tvrz obepínaly dva hradební příkopy a patřila k ní popluží s dvorem. Při svém tažení do Lužice husité tvrz v roce 1430 zničili. Obnovena již nikdy nebyla.Zbytků zdiva bylo později využito ke stavbě zámku v Lipové. Za vlády Jiříka z Poděbrad patřilo Šenovské panství panu Albrechtu Berkovi, kterému pro rozpory s králem bylo panství v roce 1464 odejmuto a předáno pod správu Krištofa z Vartenberka . O několik let později se stalo toto panství majetkem saských vévodů Arnošta a Albrechta, ale za deset let se opět vrátilo k české korunní zemi jako součást Šluknovsko – tolštejnského a později Lipovského panství Šlejniců.

V roce 1680 došlo na tomto panství k povstání šenovských robotníků a zemědělců proti vrchnosti, ale to bylo nakonec potlačeno a povstalci byli odsouzeni. Kromě zemědělství, bylo v Šenově hlavním zdrojem obživy tkalcovství a plátenictví. To dalo ,na začátku minulého století, vzniknout stuhařskému průmyslu.V roce 1827 zahájila v Šenově provoz knoflíkárna, která se o několik let později rozšířila o další dva závody na nitěné knoflíky.V roce 1886, poprvé v tehdejší rakouské říši, se zde začaly vyrábět kostěné knoflíky , jejichž výroba byla později převedena do Lipové.

Ve stuhařství a knoflíkářství bylo jenom v Šenově zaměstnáno 1200 dělníků.Vznikly tu také tři podniky vyrábějící gumo- textilní zboží, tři podniky na výrobu umělých květin, závod na výrobu drobného kovového zboží. V roce 1871 rozjela svůj provoz litografická tiskárna a knihtiskárna a o šest let později tovární výroba niklovaného plechu, první v Čechách. Rozmach průmyslu byl velmi ovlivněn výstavbou silniční sítě, ale hlavně železnicí v roce 1884. Poštovní úřad tu existoval již od roku 1862, telegraf od roku 1897 a o dva roky později zazářily v Šenově elektrické žárovky. Začátkem dvacátého století žilo v Šenově přes čtyři tisíce obyvatel. 4.října 1907 byl Šenov povýšen na město a 3.června 1914 mu bylo propůjčeno právo užívat městský znak. Jeho stále rostoucí význam byl vyjádřen změnou názvu ,,Velký Šenov“.

I Velký Šenov má své významné rodáky:

Rudolf Otto ( *31.8.1887 Velký Šenov – +9.9.1962 Drážďany) . Syn místního malíře a sochaře, sám akademický malíř, autor řady obrazů, které jsoun dnes uloženy v Bavorské státní sbírce obrazů v Mnichově, v drážďanské Galerii nových mistrů, velká část je uložena v Národní galerii v Praze.

Augustin Bartoloměj Hille (* 2.12.1786 Velký Šenov - + 26.4.1865 Litoměřice). Syn zdejšího chudého krejčího, vystudoval bohoslovectví. R.1810 byl vysvěcen na kněze, stal se kaplanem ve Šluknově. Později byl rektorem bohosloveckého semináře v Litoměřicích. R.1832 se stal biskupem. Založil učitelský ústav, ústav pro hluchoněmé a byl jmenován Čestným doktorem Univerzity Karlovy v r.1848.

Památky s nimiž se setkáte ve městě:

• původní renesanční kostel sv.Bartoloměje, přestavený v 18.století
• barokní sousoší sv,Jana Nepomuckého z roku 1728 od J.Riedla
• bronzová socha ,,Raněný“ z roku 1929 od akademického sochaře Opitze (žáka Myslbeka) věnovaná padlým z 1.světové války, byla instalována 13.července 1930 a v jejím podstavci je uložen pergamen s textem v německém jazyce.
• Křížová cesta, kterou vybudoval v r. 1855  Ambrož Hille – čtrnáct kamenných zastavení zhotovil šenovský sochař Karl Otto, obrazy vytvořil jiřetínský malíř J. Birnbaum