Velký Šenov ve Šluknovském výběžku

Krajinná pestrost Šluknovského výběžku je dána především tím, že se zde stýkají tři horopisné celky odlišného geologického vývoje: Šluknovská pahorkatina, tvořící větší část výběžku, na jihu ohraničená tzv. lužickou poruchou. Ta probíhá přes Brtníky, Vlčí Horu, Rybniště a jižně od Dolního Podluží. Děčínská vrchovina, přesněji její severovýchodní cíp, na Z a JZ od Krásné Lípy. Bývá označována jako České Švýcarsko. Lužické hory, které tvoří mohutnou hradbu ohraničující Šluknovský výběžek na JV. Šluknovská pahorkatina je mírně zvlněná krajina s pestře se střídajícími lesy, zemědělskou půdou i lidskými sídlišti.

Geologický podklad většiny krajiny tvoří žuly a grandiority. Jednotlivé vrcholy v této oblasti zřídka dosahují výšky okolo 600 m n. m., např. Hrazený u Starého Hraběcí (608 m), Partyzánský vrch s čedičovým velkolomem u Císařského (543 m), Tanečnice u Mikulášovic (596 m), Vlčí hora u stejnojmenné osady (581 m), Dymník u Rumburka (516 m). Na posledních třech byly zhruba před 100 lety vybudovány rozhledny, které skýtají jedinečný rozhled. Kromě žulové Tanečnice jsou ostatní vrcholy tvořeny čedičem. (Častý je pozoruhodný sloupkovitý rozpad čediče.)

Oblast Děčínské vrchoviny zasahující do jihozápadní části Šluknovského výběžku nevyniká vysokými vrcholy. Její charakter je spíše určován hluboce zaříznutými kaňonovitými údolími vodních toků mezi strmými pískovcovými skalami. Takové je např. údolí říčky Křinice západně od Kyjova, údolí Vlčího a Brtnického potoka jižně a jihozápadně od Brtníků či údolí Doubického potoka, kterým vede zajímavá silnice. Turisticky atraktivní jsou skalní partie Na Tokání jihozápadně od Doubice.Skutečně horským dojmem působí Lužické hory. Motoristé směřující z vnitrozemí do Šluknovského výběžku je přejíždějí sedlem pod Stožcem.

Silnice zde vystupuje až do nadmořské výšky 602 m. Ale i železniční trať musí ve stanici Jedlová překonat výšku 542 m. Nižší partie Lužických hor jsou tvořeny pískovcem, vrcholy jsou většinou znělcové, méně často čedičové. Nejvyšší z nich je hraniční hora Luž (793 m), takřka z celého výběžku je vidět Jedlovou (774 m) s nedávno obnovenou rozhlednou, která je nejvyšší horou okresu Děčín. V její blízkosti jsou na skalnatém vrchu zříceniny hradu Tolštejna v nadmořské výšce 667 m (tedy značně výše než např. Bezděz). Šluknovský výběžek má i své geologické pozoruhodnosti. Patří k nim zejména výskyty jurských vápenců podél lužické poruchy, jediné v Čechách. Největší z nich je v přírodní rezervaci Vápenka u Doubice. Výskyty rud umožňovaly od středověku jejich těžbu. U Jiřetína byly zpřístupněny štoly starých dolů na stříbro, v Jiřetíně otevřeno muzeum zdejšího hornictví a v nedalekém údolí Milířky zřízena naučná hornická stezka, vedoucí po stopáchstředověké hornické činnosti. O geologické stavbě krajiny okolo Vlčí hory se můžeme poučit na zcela unikátní geologické mapě, kterou vytvořil v letech 1931 až 1935 na zahradě svého domu v osadě Zahrady geolog - amatér Rudolf Kögler. Vymodeloval nejprve přesně reliéf terénu okolní krajiny, jeho povrch pak souvisle pokryl vzorky hornin, které tu kterou část terénu v přírodě tvoří. Za pomoci své manželky horniny nanosil v batohu nebo navozil v žebřiňáčku.

Doprava

Doprava je poměrně stabilizovaná, ovšem každý případný zásah je pociťován jako velké ohrožení již vybudované rovnováhy. Překvapivě vysoké procento (i když se jedná jen o odhad) patří vlakové dopravě, čímž je jen zdůrazněn její význam pro Výběžek, jednoznačná podpora patří i vybudování železniční trati do Sebnitz. Stav komunikací je hodnocen spíše jako horší, přičemž poškozenější jsou komunikace v majetku obce. Vzhledem k již zmiňovanému celkovému image regionu je třeba soustředěně vyvíjet tlak na zlepšování stavu všech komunikací. Šluknovský výběžek je chápán jako tradiční průmyslově - zemědělská oblast a toto vnímání bude třeba i podporovat, zachovat, eventuálně rozšířit o turistiku. V průmyslu se v 90. letech značně změnila jeho struktura. Řada velkých a významných podniků ztratila svoje postavení na trhu, i v rámci Šluknovského výběžku, jako např. Mikov, Desta a Elite, a vzniklo mnoho nových firem, převážně se strojírenským zaměřením. Díky své geografické poloze a zázemí daném průmyslovou tradicí se Šluknovský výběžek těší zájmu i zahraničních investorů, převážně z německy mluvících zemí. Závažnou skutečností, která brání většímu rozvoji, je ovšem nedostatek osob s vyšší kvalifikací a dostatečnou znalostí němčiny. Odstranění tohoto deficitu je tedy velkým úkolem.

Administrativní začlenění

Šluknovský výběžek patří do Ústeckého kraje. Vzhledem ke značné vzdálenosti od okresního města (např. z Dolní Poustevny 72 km) vznikala postupně v Rumburku zastoupení všech důležitých úřadů a institucí, jako je třeba ÚP, FÚ, OSSZ, KÚ, ŠÚ,DI Policie ČR a další, v současné době chybí snad už jen zastoupení okresního soudu. Za účelem řešení společných zásadních otázek týkajících se především Šluknovského výběžku bylo vytvořeno Sdružení pro rozvoj Šluknovska, jehož členy jsou všechna města i obce tohoto regionu. Dále zde působí mikroregionální svazky obcí Sever a Tolštejn. Všechny obce jsou členy Euroregionu NISA. Oblast byla vždy v minulosti styčným bodem tří kultur: Čech,Saska a Lužice, a tudíž byly její dějiny odtud velmi silně ovlivňovány.

Historie Šluknovského výběžku je proti dějinám vnitrozemí mladší. Rumbursko bylo do konce prvního tisíciletí naší éry pokryto hvozdy. První řídké osídlení bylo pravděpodobně slovanské, jak ukazují názvy nejstarších osad Doubice (Dubinec - Daubitz), Chřibská (Křibska - Kryvic - Kreibitz) nebo potoka Křinice (Kirnischt). Tehdejší osídlenci náleželi pravděpodobně ke slovanskému kmeni Milčanů nebo Nisanů. Počátky Rumburku (první zmínka z r. 1298, k roku 1347 je již Rumburk v "Novi Scriptores rerum Lusaticarum" nazýván městem) a vlastního osídlení celé oblasti souvisejí se zahájením velké pohraniční kolonizace za vlády posledních Přemyslovců. Původní název Ronneperk (dvě skřížené ostrve (Ronne) byly ve znaku Berků z Dubé a ještě dnes jsou v městském znaku Šluknova) se postupně měnil na Ronberg, Romburg, Rumburg a konečně Rumburk. Rumburk, Šluknov i jiná města brzy těžila z výhodné polohy při důležité zemské cestě z Prahy do Žitavy a odtud přes Varnsdorf, Rumburk a Šluknov i Dolní Poustevnu do Míšně a podél Labe do Hamburku. Rumburk ležel na křižovatce této trasy spojující Lužici přes Jiříkov a Českou Lípu s hlavním městem. Jiřetín byl založen roku 1548, Jiříkov, Krásná Lípa a Lipová vznikly ve XIII. a XIV. století, za města byly prohlášeny v XVIII. věku. Varnsdorf se stal městem až v roce 1868. Před jeho povýšením byl pokládán za největší vesnici Rakouska-Uherska. Velký Šenov, Dolní Poustevna a Mikulášovice se staly městy počátkem dvacátého století. V držení území se střídali Berkové z Dubé, Vartenberkové, v XVI. století Schleinitzové a Strehlitzové. Lipovské panství drželi nějakou dobu i Slavatové. Od roku 1680 do r. 1923 vlastnili rumbursko-tolštejnské panství mocní jihomoravští Lichtensteinové. Šlechta sídlila nejdříve na hradě Hohensteinu v Sasku, pak v Krásném Buku (zřícenina nad Křinicí u Krásné Lípy) a ještě později na Tolštýně pod Jedlovou (byl opuštěn v polovině XVII. století). Od XVI. století sídlilo panstvo na zámcích v Rumburku, Šluknově a Lipové. V době husitské bylo německé Rumbursko katolické a postavilo se s lužickým šestiměstím (Kamenz-Kamenice, Bautzen - Budyšín, Görlitz - Zhořelec, Löbau, Zittau - Žitava a Lublaň) na stranu Zikmundovu. Proto v květnu 1423 táhla část husitského vojska do severních Čech. Šest hornolužických měst se chystalo na obranu. Sbory šestiměstí přitáhly Rumburku na pomoc pozdě, až v půli června. Husité svedli koncem května vítěznou bitvu poblíž Valdeku. Roku 1426 táhlo přes Rumburk 18000 husitských bojovníků proti Žitavě, kam byla nucena uprchnout svatovítská kapitula z Prahy. Nejvýznamnější bitvu zažilo Rumbursko v září roku 1429 mezi místním obyvatelstvem, kterému pomáhali Žitavští, a husity vedenými Prokůpkem v počtu 4000 pěších a 400 jezdců na kopci Frencelsberg. I tento boj skončil vítězstvím husitů. Na bojišti zůstalo přes 1000 padlých. V XVI. století nastal nový rozkvět Rumburska za Schleinitzů. Ti začali těžit ve svazích kolem Křížové hory u Tolštejna stříbro.

Pro horníky založili v r. 1548 městečko Jiřetín. V první polovině XVII. století, za třicetileté války bylo Rumbursko opět několikrát vydrancováno armádami různých stran. Od počátku XVIII. století dochází ve Šluknovském výběžku k rychlému zakládání plátenických manufaktur. Pěstování lnu a začátky plátenictví sahají v této oblasti do XIII. a XIV. století. R. 1708 byla založena plátenická manufaktura v Lipové. Později byly zakládány v Krásné Lípě, ve Varnsdorfu, v Rumburku a okolí. Rumburk se stal známým "rumburskou vébou" daleko za hranicemi zvláště přičiněním rumburského pláteníka Antonína Salomona. Konec XVIII. století přinesl změnu struktury textilní výroby našeho výběžku. Na místo plátenictví nastoupilo zpracování bavlny a těžiště výroby se definitivně přesunulo do Varnsdorfu. Ve třicátých letech XIX. století vznikaly v našem výběžku první továrny, nejdříve textilní, ve druhé polovině století strojírenské. Silná industrializace výběžku vyžadovala i připojení průmyslových měst na železniční síť (do Rumburku přijel první vlak 1869) a budování peněžních ústavů (ve Šluknově byla otevřena spořitelna 1. ledna 1862). Největšího rozvoje tato oblast zaznamenala na přelomu 19. a 20. století, kdy docházelo k mohutné přestavbě sídel. Ve 20. století se na tváři krajiny negativně projevilo několik faktorů především hospodářská krize 30. let, která tento region postihla velmi silně, a potom odsun německého obyvatelstva a migrace nových obyvatel z vnitrozemí. Situace se relativně stabilizovala až v 70. letech 20. století.

Voda a rybářství

Území Šluknovského výběžku je pramennou oblastí celé řady potůčků, jejichž vody se spojují v několik větších potoků nebo říček. Pozoruhodné je, že některé tyto potoky a říčky patří do povodí Labe (tím do úmoří Severního moře), jiné do povodí Odry (tedy do úmoří Baltického moře). Probíhá tedy územím důležité evropské rozvodí. Jsou místa, kde můžeme při dešti na několika čtverečních metrech pozorovat, jak se vodní stružky rozbíhají různými směry do dvou evropských moří. Dosti vlhké podnebí dalo vznik husté síti vodních toků (specifický odtok dosahuje většinou hodnot nad 10 l/s/km, nižší je pouze na Mandavě v okolí Rumburka a Varnsdorfu). Díky tomu má většina toků převážně přírodní charakter s dobrou kvalitou vody, a to i když jde o toky malé: téměř všechny na území výběžku pramení a odtékají odtud paprsčitě téměř všemi směry. Vody z hlubinných pramenů jsou vlivem geologických podmínek (poloze na Lužickém plutonu) poměrně bohaté na obsah rozpuštěného radonu. To vyžaduje obezřetnost při jejich využívání k zásobování pitnou vodou. Není tedy problémem zajistit dostatek zdrojů kvalitní vody pro napájení rybníků a chov ryb. Šluknovský výběžek je na rybníky dosti bohatý. Největší jsou Velký rybník (21,5 ha) a Světlík (11,5 ha) u Rybniště a Horního Podluží, další známé rybníky jsou zvláště u Šluknova a u Lipové. Klimatické podmínky nejsou příznivé pro intenzivní chov ryb, jaký se praktikuje například v jižních Čechách, nicméně se na většině těchto nádrží hospodaří, a to pro potřeby sportovního rybářství. Oba jmenované rybníky jsou také významnou přírodní rezervací v systému územní ochrany přírody. Ocenění zasluhuje i obnova drobných rybníčků, kterou zajišťují Lesy ČR (u Krásného Pole a j.). Jejich rybářský význam je sice nepatrný, tím větší je však jejich přínos pro přírodní hodnotu a ekologickou stabilitu krajiny. Významným zdrojem pitné vody pro značnou část Šluknovského výběžku se stala přehrada ve Chřibské, do které vtékají vody Jedlovských rybníků.

Půda a zemědělství

Zdejší podmínky byly vždy vhodné spíše pro drobnou místní zemědělskou výrobu. Půdy od hnědozemí po podzoly a suťové půdy spolu s drsným klimatem vytvářejí podmínky vhodné pro podhorský až horský způsob hospodaření: pěstování lnu, brambor, ovsa, žita, pícnin a chov především skotu a ovcí.

Krajina a rekreace

Krajina Šluknovského výběžku má svoji podmanivou krásu. Poloha na hlubinných vyvřelinách jí poskytuje převažující pahorkatinný ráz, který blízce připomíná oblíbenou krajinu Vysočiny, Pošumaví nebo Podkrkonoší. Reliéf je však obohacen i o průniky třetihorních vulkanitů, které vytvořily charakteristické krajinné dominanty, jako jsou Vlčí hora, Hrazený či Tanečnice. Bohužel, další taková dominanta, Partyzánský vrch (dříve Počín) je zdevastován kamenolomem. Při jižní hranici výběžku pak ráz krajiny přechází do podoby skalních měst Labských pískovců, či vulkanických vrcholů Lužických hor. Typické pro tuto oblast jsou rozhledny, z nichž některé byly v posledním desetiletí opět opravené a zpřístupněné. Např. na Jedlové, Dymníku u Rumburka, Vlčí hoře u Krásné Lípy a Tanečnici u Mikulášovic. Vhodnost zdejší krajiny pro turistiku podtrhují výborně značené turistické cesty a v Lužických horách i lyžařské trasy, v posledních letech bylo velmi podporováno budování cyklostezek, které lze běžně využít k cestám hluboko do sousedního Saska. 

Lesy a hospodářství

Lesnatost Šluknovského výběžku v severní, západní a jižní části je poměrně velká a vytváří přirozenou hranici mezi ČR a Německem.Skladba dřevin 65 - 70 % smrk, buk 20 % následuje borovice, modřín a další dřeviny. Ve vlastním výběžku je vytvořeno 12 honiteb, ve kterých se loví převážně zvěř srnčí a zvěř černá, výjimečně zvěř jelení a dančí, z šelem liška obecná. V honitbách výběžku byl pozorován rys ostrovid a poblíž Chřibské (honitba Studený vrch) se vyskytuje zvěř kamzičí. V okolí Šluknova (honitba Království) je chov mufloní zvěře.

Vegetace

Krásu krajiny Šluknovského výběžku podmiňuje vedle utváření terénu i její rostlinný kryt. Ten díky doznívajícím vlivům oceánského klimatu zůstává svěže zelený i v suchých letních obdobích, kdy jinde vegetace trpí nedostatkem vlhkosti. Pohled na mapu ukazuje, že většinu krajiny pokrývají lesy. Dávno už to nejsou přirozené většinou smíšené lesy. Převážně byly nahrazeny monokulturami smrku nebo (hlavně v Děčínské vrchovině) borovice lesní. Také modřín je často vysazován. Nepůvodní dřevinou je borovice vejmutovka, zato vzácná je kdysi hojná jedle. Bylinné patro jehličnatých lesů bývá druhově poměrně chudé. Rozsáhlé porosty tvoří mnohde hasivka orličí, hojná je papratka samičí a přeslička lesní. K vzácnějším druhům patří žebrovice různolistá nebo plavuň vidlačka. Z kvetoucích bylin si nejspíše všimnete zjara šťavelu kyselého, později náprstníku červeného a starčku hajního. Lesní silnice vroubí začátkem jara porosty devětsilu bílého, v létě tu a tam skupiny udatny lesní. Bohatší bylinný podrost mají listnaté lesy, především bučiny, obvykle rostoucí na čedičových nebo znělcových kopcích. Zde nacházíme měsíčnici vytrvalou, kyčelnici devítilistou a cibulkonosnou, samorostlík klasnatý i porosty mařinky vonné. Na mokrých místech se vyvinuly olšiny, rozkvétající zjara tisíci květů sasanky hajní a orseje jarního, podél potoků i blatouchu bahenního. Hojnými dřevinami remízků jsou jasan, javor klen, jeřáb a hloh. K obrazu krajiny Šluknovského výběžku patří i rozsáhlé plochy pastvin a luk. Necitlivě prováděné meliorace nás sice v minulých desetiletích připravily o mnohé ozdoby naší přírody, jakými byly třeba upolínové louky. Ale dosud hostí nejedna mokrá louka některé druhy orchidejí, např. prstnatec májový či ještě vzácnější kruštík bahenní. Na jaře se leckde setkáváme s loukami posetými sírově žlutými květy prvosenky vyšší. (Její příbuzná prvosenka jarní u nás neroste.) Na suchých svazích rozkvétá v létě mateřídouška a hvozdík kropenatý. U rybníků nacházíme žlutě kvetoucí kosatec bahenní, na jejich hladině různé druhy rdestu a někde i leknín bělostný. Člověkem uměle vytvořená rostlinná společenstva polí jsou sice z botanického hlediska chudá, nicméně ke kráse krajiny patří i rozkvetlá pole řepky olejky či lány zrajícího obilí. Za povšimnutí stojí i krásné květy některých polních plevelových rostlin, např. violky rolní nebo drachničky. Podrobné informace o zdejším rostlinstvu podává práce H. Marschnera Květena Šluknovského výběžku, jejíž jednotlivé části vyšly ve Sborníku Severočeského muzea v Liberci 1982, 1983, 1985. Obsahuje údaje (včetně nalezišť) o 1052 druzích cévnatých rostlin v území planě rostoucích, zdomácnělých i o častěji pěstovaných rostlinách kulturních, zjištěných botaniky do r. 1969. Pozoruhodné cizokrajné dřeviny se nacházejí v arboretu šluknovské Střední lesnické školy v Kunraticích, v parku v Krásné Lípě i v soukromé botanické zahradě, kterou vybudoval pan V. Fritsche v osadě Sněžná u Krásné Lípy.

Fauna

Zoologický průzkum Šluknovského výběžku nebyl dosud proveden. Podle ústního sdělení některých pozorovatelů se ve výběžku výskytu jí z obojživelníků: ropucha zelená, blatnice skvrnitá, skokan zelený, skokan hnědý, čolek obecný, mlok skvrnitý. Z plazů je to ještěrka zelená, ještěrka obecná, slepýš křehký, užovka hladká, zmije obecná. Středem zájmu je především ptactvo. Přírodní rezervace Velký rybník a Světlík jsou tahové zastávky vodního ptactva. Byli pozorováni: orel mořský, orlovec říční, potáplice severní, zrzohlávka rudozobá, hohol severní, morčák velký aj. Na celém území regionu hnízdí ledňáček a krkavec. Ze savců jsou vzácnější vydra říční, netopýr velký, netopýr vodní, netopýr hvízdavý a další.

Podnebí

Podnebí Šluknovského výběžku se v mnohém liší od vnitřních Čech, je drsné a bohaté na srážky. Lužické hory oddělují oblast od České kotliny a vystavují ji silným vlivům oceánickým, které se projevují mírnějšími zimami a chladnějšími léty, menšími ročními i denními výkyvy teplot a větším množstvím srážek a velkou oblačností. Na průběh ročních teplot vzduchu má velký vliv nadmořská výška a reliéf krajiny. Podle záznamů meteorologické stanice Šluknov (nadmořská výška 365 m) činí padesátiletý průměr roční teploty 7,1 °C. Nejteplejším měsícem je červenec (průměrná teplota +16,4 °C), nejstudenějším měsícem leden (-2,1 °C). Uvedené teplotní poměry se týkají výškové hladiny okolo 350 m. Vyšší polohy budou mít teplotní poměry v rozpětí 6,5 - 7,0 °C. Naproti tomu nižší polohy Šluknovské pahorkatiny, zejména Varnsdorfská kotlina a široká plochá údolí Křečan, Jiříkova a Rumburka, budou mít i vyšší průměrné teploty - okolo 7,0 až 7,5 °C. Vodních srážek spadne v oblasti v rozmezí 700 až 800 mm v závislosti na okolním reliéfu. Například ve Varnsdorfu je průměrné množství srážek 751 mm a ve Šluknově 821 mm. Výjimku představuje v kladném smyslu prostor Lužických hor, kde srážky dosahují hodnot až 1000 mm. Nejvlhčím měsícem na většině území je červenec, výjimkou je např. Varnsdorf, kde se maximum přesouvá na červen, a Jiřetín pod Jedlovou, kde se jedná naopak o srpen. Pro Šluknovský výběžek je charakteristický zvýšený průměrný počet dnů se srážkami (okolo 130 - 137 dnů v roce). Nejsmutnější dny jsou v prosinci a v listopadu, kdy je nejvíce dnů deštivých. Zato měsíc září se může pochlubit nejkrásnějšími dny s velkým slunečním svitem. V jarních měsících se projevují nejvýrazněji specifika regionu nižšími teplotami a tím způsobeným pozdějším nástupem jara v krajině. Převládajícím směrem větrů ve Šluknovském výběžku je směr západní a jihozápadní popř. severozápadní, který vzhledem k otevřenosti oblasti na severozápad a sever zvyšují oceanitu podnebí.

Kalendář akcí
Přihlaste se

Abyste mohli přispívat do diskusí a využít i další možnosti internetových stránek, prosím přihlašte se pomocí svého přihlašovacího jména a hesla. Pokud ještě přihlašovací jméno a heslo nemáte, zaregistrujte se.

Anketa

Zajímá nás co si myslíte, účastněte se pravidelně anket a pomozte nám vylepšovat naše město.

Dotační programy

ROP Severozápad - EUROP Severozápad

.

Kulturní centrum Velký Šenov


Vážení občané,

z důvodu onemocnění se naplánovaný
film v termínu

PÁTEK 26.05.2017
OD 18:00 HODIN

NEPROMÍTÁ.

Děkujeme za pochopení.

Kompletní program

Šenovské noviny
Odpady v obci


Příští svoz separovaného odpadu
a bioodpadu
 

Pondělí 29.05.2017
Pondělí 12.06.2017

***

Sběrný dvůr otevřen

Adresa: Šluknovská 46, Velký Šenov

Středa 31.05.2017
od 13:00 - 16:00

Sobota 03.06.2017
od 8:30 - 11:30

Středa 14.06.2017
od 13:00 - 16:00

Sobota 17.06.2017
od 8:30 - 11:30

***

Motivační program v separaci odpadu

Svozová trasa pro tříděný odpad

Svozový kalendář odpadu pro rok 2017

***

 




Kovošrot

Adresa: Šluknovská (u č.p. 445) 407 78, Velký Šenov

Zimní otevírací doba:

pondělí, středa, pátek:

12:00-16:00 hod.

úterý, čtvrtek, sobota:

9:00-12:00 hod.

Výkup veškerého železa a barevných kovů, kompletních autovraků (provádí se ekologická likvidace vozidel), el. motorů, automotorů, katalyzátorů, počítačových desek a autobaterií.
Dále lze zde bezplatně odevzdat i veškerý elektroodpad (televizory, monitory, ledničky, tiskárny, baterie a další).

©Copyright město Velký Šenov | Email: nozar@velkysenov.cz | Telefon: 412 391 450 |

Rychlá navigace: Městský úřad | Úřední deska | Registrace

město Velký Šenov